Termín: 6.2. – 26.2.2010

 

Účastníci:

Honza, Jirka

Ivana a Vašek

 

Petra a Vladimír

 

Dana, Monika – jen Keňa a Tanzánie

Petr a Petra – jen Keňa a Tanzánie

 

Kamil, Renata, Tomáš – bez Zanzibaru, ale s výstupem na Kilimandžáro

 

Magda a Zdeněk – celá expedice s pokračováním do Ugandy

 

Roman – průvodce Livingstone

 

 

Proč zrovna tato expedice?

 

V minulých letech jsme navštěvovali v různých obsazeních, prakticky vždy v mužské sestavě, různá zajímavá místa na zemi. Nikdy jsme nevyužívali služeb cestovních kanceláří, neboť společnými silami jsme zajišťovali letenky, plánovali cestu, případně objednali půjčení auta, a podle nastudovaných příruček a mapy jsme se v zemi snažili zorientovat a poznat co nejvíce zajímavých míst včetně tamního života.

 

V Africe jsme byli tímto způsobem pouze jednou, a to v roce 2005, kdy jsme půjčeným automobilem Mercedes Vito procestovali jihovýchodní část Jihoafrické republiky z Kapského města do Johanesburgu a najeli po velmi dobrých komunikacích cca 5.500 km. V Jihoafrické republice jsme mj. navštívili celou řadu národních parků, kde jsme měli možnost pozorovat exotická zvířata.

 

Po delší odmlce jsem přišel s nápadem, že by bylo pěkné vrátit se do Afriky, a protože jsem se dostal do kritického věku (50 let), napadlo mě v této souvislosti něco si „dokázat“. Přišel jsem tedy s myšlenkou, že by stálo za to, pokusit se zdolat nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro – 5.895 m.  O této velehoře jsem přečetl všechno, co je dostupné na našem trhu, včetně knihy o „bílé masajce“, která se s časovým odstupem ze Švýcarska vrátila do Afriky a tuto horu zdolala. Samozřejmě se nabízela možnost zkombinovat výstup na Kilimandžáro s pobytem v parcích a následně u Indického oceánu.

 

Nějak se mi ale nedařilo přesvědčit celou řadu známých o tom, že Kilimandžáro a další navrhovaný program bude to pravé, a tak po delších diskusích a vytěžení kamarádů, kteří zdolali jak Kilimandžáro, tak i druhou nejvyšší horu Afriky Mt. Keňu, jsme se s Jirkou dohodli na tom, že budu korigovat svůj záměr a že se vypravíme sice na druhou nejvyšší, ale zato nejkrásnější horu Afriky, a to Mt. Keňu – Point Lenana – 4.985 m.

 

O tuto cestu projevila zájem celá řada kamarádů a po dohodě termínu, který by nám vyhovoval, jsem začal pátrat, jakým způsobem budeme uvedenou expedici realizovat. Z informací, které jsem měl k dispozici, vyplynulo zcela jednoznačně, že nebude možné uvedenou expedici uskutečnit samostatně, neboť v horách a na safari je nutné mít k dispozici průvodce a další pomocný personál jako jsou řidiči, nosiči a kuchaři. Začal jsem pátrat po nabídkách na zajištění odsouhlaseného pobytu a přes dobré reference některých známých jsem se dostal k CK LIVINGSTONE.

 

U této CK jsem učinil požadavek na zajištění třítýdenního pobytu v posloupnosti jeden týden hory, jeden týden safari a jeden týden moře. Obdržel jsem nabídku pro skupinu 8 – 10 lidí, která byla finančně značně vysoká, neboť přesahovala částku 100.000,--Kč na jednu osobu.

 

Po této nabídce řada zájemců sdělila, že o uvedenou expedici ztratili zájem s ohledem na neakceptovatelnou cenu, takže zájemců zůstalo zhruba šest. Ve snaze snížit cenové náklady za uvedenou expedici jsme se uchýlili ke katalogové nabídce CK LIVINGSTONE a rozhodli jsme se pro nabízený zájezd pod číslem 103 označeným jako „Mt. Keňa – Tanzánie safari – Zanzibar“.

 

Tento zájezd jsme objednali na podzim roku 2009, avšak už jen pro čtyři osoby - mne, Jirku, Ivanu a Vaška. Dohodnutá cena byla bez letenky. Koncem roku se dohadovala konečná cena včetně letenky, ale nabízená celková cena byla značně vyšší než cena katalogová. Tato skutečnost byla mj. ovlivněna i značně vysokou cenou letenky, avšak s tím, že nám bylo umožněno zajistit si letenku samostatně. Této možnosti využil Jirka a zajistil nám samostatnou letenku  prakticky ve stejném termínu a za podstatně nižší cenu. U každého z nás činila úspora za cenu letenky oproti nabídce CK více než 10.000,--Kč.

 

Po zaplacení konečné ceny zájezdu a zajištění letenky, jsme se už koncem roku začali těšit do Afriky. Snažili jsme zjistit co nejvíce podrobností o tom, co nás čeká. Je třeba říci, že jsme měli sice plno informací, avšak skutečnost nás v celé řadě věcí značně překvapila. Je jasné, že se nikdy nedá z vyprávění zachytit to, co je následně při cestování prožito.

 

Čekala nás pravá černá Afrika se všemi kouzly, která k ní patří.

 

Naši expedici jsem si dovolil v závěrečném příspěvku na kameru shrnout do třech top:

 

1)   nejdražší,

2)   nejintenzivnější,

3)   nejkrásnější.

 

 

1)   Při plánování cesty, kterou jsme absolvovali, je nutné počítat s tím, že náklady se budou pohybovat okolo 100.000,--Kč a nedá se toho prakticky moc ušetřit vzhledem k nutnosti zajištění celé řady služeb. Možnost provozování fyzických aktivit souvisejících s výstupem na Mt. Keňu a vstupy do národních parků, jakož i další jiné naprosto nelogické poplatky, značným způsobem zvyšují finanční náklady. Výstup na Mt. Keňu není možné absolvovat bez keňského průvodce, nosičů a uhrazení různých poplatků za vstup, přenocování apod. K pobytu na safari je nutné mít k dispozici také velmi dobré terénní vozidlo s řidičem, které veze stravu na několik dní, a kuchaře, kteří obratně ve velmi nuzných podmínkách připravují stravu pro turisty. Kromě toho jsme měli k dispozici českého průvodce z CK Romana, který také nepochybně zvyšoval cenu pobytu, ovšem jeho informace i samotná přítomnost byla značným zpestřením pobytu. Celá řada služeb je zaplacena přes CK, avšak za řadu z nich se vyžadují další platby - tzv. „TIP“, které očekávají nosiči, kuchaři a zvláště pak řidiči terénních vozidel.

 

2)   Nevím přesně, na jakou vzdálenost jsme se přemisťovali různými minibusy, dodávkami a terénními automobily, vím však, že pokud jsme zrovna neseděli v přepravním prostředku, byl pobyt mimořádně intenzivní. V cestovním katalogu bylo uvedeno, že nebude realizován žádný noční přesun, přesto jsme několikrát vyráželi v časných ranních, někdy i nočních, hodinách. Výstup na Mt. Keňu začal vzbuzením v 1:30 hod. a se začátkem pochodu ve 2:30 hod. ráno. Cílovou chatu jsme spatřili teprve po 17:00 hod. odpoledne. Pokud dobře počítám, strávili jsme na nohou ve velmi náročném terénu tento den cca 15 hod. Zážitků bylo velmi mnoho, a protože jsme zběhlí cestovatelé, krátili jsme si čas při dlouhém cestování zajímavými rozhovory o životě, které byly doprovázeny příchutí dobrého jihoafrického vína nebo drsné skotské či irské whisky. Pochopili jsme také, že je nutné se obrnit trpělivostí, neboť ta patří k černé Africe. Snažili jsme se vnímat všemi smysly kontrasty míst, která jsme procestovali, a lze říci zcela jednoduše, že jsme se nenudili , že pobyt byl maximálně intenzivní a strašně rychle nám „utekl“. Za intenzivní je možné považovat i hodiny strávené nehybně ležící ve vodách Indického oceánu, jehož teplota přesahovala 30oC.

 

Hodně jsem o tom přemýšlel, ale při srovnání dojmů z jednotlivých expedic jsem dospěl k závěru, že tato naše expedice byla tou nejkrásnější, co jsem kdy v životě zažil. Doposud jsem za nejzdařilejší exotiku považoval Vietnam, což bylo způsobeno krásnou přírodou, zajímavými lidmi a kontrastem socialismu s plně tržním hospodářstvím. Nyní považuji za nejkrásnější absolvovanou kombinaci hory, safari a moře, a to ve spojení s velmi zajímavými lidmi. V průběhu cesty se rychle měnila krajina, pohybovali jsme se dlouho v úrodné vysočině, v nadmořských výškách nad 2.000 m, kde je velmi bujná vegetace. Cestovali jsme po pěkných asfaltových silnicích, stejně tak jako po prašných silnicích a terénními vozidly jsme projeli i velmi náročné úseky, které nemají s cestou nic společného. Nezapomenutelné jsou zážitky ze safari, kdy stojíte ve vozidle s otevřenou střechou a z blízkosti máte možnost pozorovat všechny perly africké fauny. Měli jsme velké štěstí, neboť jsme viděli prakticky všechna nejznámější zvířata z tzv. velké pětky - buvola, slona, leoparda, lva a nosorožce. Viděli jsme i další predátory jako gepardy a hyeny. Samozřejmě i desetitisíce pakoňů, plameňáků, pelikánů bílých, tisíce zeber, stovky žiraf, hrochů, opic a čápů marabu. Samozřejmě, že neopakovatelným zážitkem bylo projíždět několikrát rovník z jižní polokoule na severní a opačně. Nezapomenutelné bylo dostat se do výšky téměř 5.000 m pěšky na rovníku, kde uvidíte ledovec.